Vitajte v mojom svete. Vezmite si kúsok zo mňa, a na oplátku tu zanechajte kúsok zo seba.

Včera a dnes

28. října 2014 v 20:29 | Orida |  Život plemena myšieho
Milujem ťa. Nikdy som si to neuvedomovala tak silno ako v tej otrasnej chvíli. Na stotinku sekundy mi v hlave preblikla myšlienka, že ťa stratím. Zrútila sa mi z toho realita. Ty si padal k zemi a ja som sa ťa snažila urdžať vo svojom náručí. Odvliecť ťa preč, do bezpečia, naspäť do nášho krásneho spoločného života.

Je skoré ráno a mne sa zastavil svet. Stojím na vyľudnenej ulici pred nemocnicou. Čakám na autobus, ktorý neprichádza. Mrznem. Mám na sebe len kostým z halloweenskej párty a bundu, ktorá aj tak nehreje. Ľúče vychádzajúceho slnka sa roztrúsili kdesi v rannej hmle. Obklopuje ma, je úplne všade. Mám pocit, akoby mi vnikla aj do srdca. Vovnútri kondenzuje a vychádza zas von v podobe slaných kvapôčok sĺz.


Prečo je tu tak strašne moc vrán? Kamkoľvek sa otočím, posedáva ich tam celé hejno. Zopár z nich sa na mňa pozerá. Zaplavujú okolie ako moje čierne myšlienky. Spoločne s hmlou dokonale odzrkadľujú čo cítim.

Chýbaš mi. Len pred chvíľkou som pustila tvoju studenú ruku a nechala ťa ležať samého na nemocničnom lôžku. Už by som si však priala, aby si bol pri mne. Tvoj úsmev, tvoje vrúcne slová.... Všetko je to len vzdialená ozvena predchádzajúceho dňa.

Kde si? Kde ťa mám, láska moja? Poď domov.

Celou cestou v autobuse som plakala. Myšlienky sa mi prelievali v hlave, snažila som sa prísť na to, čo sa stalo a ako to odčiniť. Čo som mohla urobiť inak. Mala som ťa poslúchnuť a ísť preč skôr. Nemali sme toľko piť. Nemala som skúšať tú trávu.

Keď ono to všetko bolo také lákavé! Veľká párty, milí ľudia, alkohol a zábava. Tak málo som mala šancí skúsiť tento život. Všetci moji rovesníci poznali čo to je chodiť sa zabávať. Tancovali, pili, fajčili. Bavili sa tým spôsobom mladých, na ktorí všetci kydajú no aj tak si ho každý skúsil. Chcela som si to užiť. Chcela som byť opitá, pretože sa mi to stáva tak málokedy. Hovoriť s ľuďmi je potom také jednoduché, priateľstvá sa nadväzujú samé od seba. A je mi tak dobre, tak dobre, keď sa dokážem odpútať....

Čo je na tom tak zlé? Nie som ožrala ani vymetač klubov. V živote som bola opitá toľko ráz, že by som to spočítala na prstoch. Prečo sa to teda takto zvrtlo? Prečo nemôžem mať zážitky ako všetci tí ostatní? Chcem tak moc?

Pijem vodku. Ale keď mi ponúkajú víno... červené aj biele, je to jedno aj tak mi ani jedno nechutí. Ale dala som si. Potom ma iná parta vytiahla na rum. Však prečo nie, prilejem aj ten. Čo bolo v tom džúse? Absinth.

Potom prišiel kamarát s ponukou, či si nechcem zahúliť. Jasné, že som šla. Alkohol robí divy. Naviac, vždycky som to chcela skúsiť. Nikdy som nemala s kým. Ľudia s ktorými trávim čas takéto veci väčšinou nerobia. Bola to výzva. Nová skúsenosť. Len raz, alebo dva razy. Tak ako fajčenie. Len to skúsim a uvidím, prečo o tom všetci tak hovoria.... Potiahla som si.

Nič. Vôbec nič.

Ten chalan v kostýme Slendermana sa mi snažil vysvetliť špeciálny spôsob ako to ťahať keď on okolo robí tunel rukami, aby to šlo lepšie. Vraj to nie je ako cigareta, hovorili, musíš ťahať viac, viac. Poriadne. A podrž to vnútri.

Jediné čo som dosiahla je nepríjemný kašeľ a škriabanie v hrdle. Ďakujem, Slendy.

Lenže som hlúpa. Naivná. Sprostá a nepoučiteľná. Išli znova a ja s nimi. Ty si bol tentoraz s nami tiež. Moja pamäť mi zahmlila to, čo sa presne udialo. Neviem, či si si dal tiež. Lenže zrazu sa všetko zmenilo na nočnú moru. Začal si padať k zemi. Chytila som ťa, láska moja vydrž, čo sa deje, vydrž!

Milujem ťa. Nikdy som si to neuvedomovala tak silno ako v tej otrasnej chvíli. Na stotinku sekundy mi v hlave preblikla myšlienka, že ťa stratím. Zrútila sa mi z toho realita. Ty si padal k zemi a ja som sa ťa snažila urdžať vo svojom náručí. Odvliecť ťa preč, do bezpečia, naspäť do nášho krásneho spoločného života.

Vystrašilo ma to. Nikdy som si nemyslela, že budem mať strach z ľudí padajúcich na zem. Už to tak ale je. Desí ma to. Odkedy som videla svoju najlepšiu kamarátku v epileptickom záchvate nedokážem v páde na zem vidieť nič nevinné. Prosím, prosím vstaň. Milujem ťa, prosím, nerob mi to....

Vyniesli ťa na chodbu. Zvládol si si sadnúť sa schody. Vyzeral si už lepšie a ja som s nádejou pristúpila bližšie. Tvoje slová ma však uvrhli do novej nočnej mory.

Zavolajte sanitku. Nie je mi dobre. Nedokážem dojsť domov.

Sanitku! Sanitku! Ako zmyslov zbavená som utekala nazad do izby. Zavolajte sanitku, preboha prosím, zavolajte niekto sanitku. Opakovala som tvoje slová. Necíti sa dobre, zavolajte tú sanitku!

V tej chvíli sa môj strach vystupňoval do neskutočných rozmerov. Čo sa to so mnou deje. Teba niekto odviedol preč, a na mňa sa pokúšajú hovoriť. Upokojujú ma. Uvedomujem si, že sa mi ťažko dýcha. Moje nádychy sú nepravidelné, rýchle a kratučké ako úder srdca. Zadúšam sa vlastnými slzami a už cez ich závoj skoro nevidím kam idem. Niečia ruka ma chce odviesť dolu po schodoch. Odvrhnem ju. Prečo sa ma dotýkajú? Prečo nezachraňujú teba? Kde si.... KDE SI?

Sedel si vonku. Vyzeral si presne tak, ako vždy. Tak čo sa to deje? Však takéto veci sa nám nestávajú. To len vo filmoch a v novinách človek počuje o takýchto hlúpostiach. Pravda, láska moja? Však je to len výplod mojej alkoholom nasiaknutej mysle? Však....

Skúšali sme obliecť ti bundu, lebo si sa sťažoval na zimu. Až vtedy som videla, ako moc zle na tom si. Nedokázal si zdvihnúť ruku. Chcela som ti pomôcť, no bola ťažká ako kameň. Rovnako ako moje srdce v tej chvíli.

Vnútri je teplejšie. Ležíš na sedačke na chodbe a hlavu máš na mojich nohách. Celý sa trasieš, prečo sa tak príšerne trasieš? Ako ti mám pomôcť? Držím ťa za ruku. Tvoja dlaň je kus ľadu, ktorý nedokáže moja láska roztopiť. Je vôbec možné, aby mal milovaný človek tak studené ruky?

Dozvedeli sme sa, že sanitku nikto nevolal. Žiadam teda okolostojaich, aby ju zavolali zas. Telefón zvoní. Slendy čosi rýchlo rozpráva. Vysvetluješ, čo sa s tebou deje. Ako môžeš mať tak pokojný hlas? Opäť sa mi tlačia slzy do očí. Tvoje srdce bije v hrudi ako o závod.

Dostala som do ruky telefón. Vraj viem podať presnejšie informácie. Polovicu vecí som však vôbec nerozumela. Čo to tá ženská hovorí? Prečo sa pýta na hlúposti? Odpovedala som jej najlepšie ako som vedela. Musela som sa veľmi premáhať, aby som ju nezačala prosiť nech sa ponáhľajú.

Mám v lone tvoju hlavu a šeptám ti do uška, že bude všetko v poriadku. Hladkám ťa po hlave. Už idú. Zachvíľu sú tu. Počuješ ma, láska moja? Prikyvuješ. Túlim si ťa k sebe. Kiežby som ťa dokázala tým objatím ochrániť pred celým svetom!

Prišli. Pýtali sa. Zapisovali. Merali. A potom ťa naložili a chystali sa ísť preč. Neisto sa pýtam, či môžem ísť tiež. Si predsa časťou mojej duše, nemôžu mi ťa vziať niekam ďaleko!
Súhlasia. Nastupujem. Neustále poukazujem na to, že bývame o ulicu ďalej ap reto sa nám nezdalo dôležité brať si doklady. emám ani len kľúče od bytu!

Nemocnica. Odviezli ťa na nosítkach preč a mňa tu nechali čakať. Minúty plynú. Pomaly. Po-Ma-Ly.
Tá doktorka mala nejakú hnusnú poznámku o tom, že keby sa neožierame mohla sanitka ísť pre niekoho iného. Prečo? Však si potreboval pomoc. Nech si za iným pošlú inú sanitku!

Napokon ťa vyviezli von a tvoje lehátko prisunuli ku stene na opačnej strane miestnosti. Sedela som a hľadela na teba. Poslala som ti vzdušné srdiečko a ty si ho svojim úsmevom zachytil. Už bude dobre. Dajú mi na teba pozor. Všetko je v poriadku.

Prišiel pán a previezol ťa kamsi inam. Bez slova vstávam a nasledujem tvoje nosítka. Otáčaš hlavu. Neboj sa, som tu pri tebe. Neopustím ťa. Hovorím ti očami.

Priviezli ťa na izbu k dvom ľuďom. A nechali ťa tam. Doktorka mi oznámila, že môžem neskôr priniesť nejaké dôležité veci a poslala ma preč. Lúčim sa s tebou. Bozkávam ťa na čelo a stískam tvoju ľadovú ruku. Prídem si po teba, neboj sa.

Je skoré ráno a mne sa zastavil svet. Stojím na vyľudnenej ulici pred nemocnicou. Čakám na autobus, ktorý neprichádza. Mrznem. Mám na sebe len kostým z halloweenskej párty a bundu, ktorá aj tak nehreje. Ľúče vychádzajúceho slnka sa roztrúsili kdesi v rannej hmle. Obklopuje ma, je úplne všade. Mám pocit, akoby mi vnikla aj do srdca. Vovnútri kondenzuje a vychádza zas von v podobe slaných kvapôčok sĺz.

Nechali si ťa v nemocnici na noc. Zaniesla som ti pyžamo a zubnú kefku, chvíľu pri tebe posedela, no nakoniec som musela ísť. Tvoja nemocničná izba je otočená zlým smerom, nevidel si západ slnka. Chcela som ti ho vonku odfotiť. Skôr než som to však stihla, schovalo sa za budovu.

Tentokrát je tu menej čiernych vtákov. Aj hmla sa vytratila. Svet je stále spomalený. Mali sme sa spolu vracať domov neskoro v noci. Mala som sa ti sťažovať, že je mi zima. Namiesto toho už druhýkrát v tento deň stojím na zastávke a čakám na autobus. Autobus, ktorý ma odvezie ďaleko od teba. Idem domov. Idem do prázdna. Svet nie je v poriadku.

Teraz je už večer a sedím doma. Popíjam čaj z tvojej šialky. Mám na sebe tvoje tričko a mikinu. Je tu akosi podivne ticho. Hej, zjedla som sama ten kakaovník, ktorý som nám chcela nachystať na dnešné raňajky. A sľúbil si mi uvariť kakao. Kde ho mám? Kde mám teba?
Je to hlúpe, viem. Však už predsa budeš v poriadku. Vrátiš sa mi. Prídeš niekedy zajtra domov a ja si ťa vystískam. No aj tak sa nedokážem zbaviť toho nepríjemného pocitu. Prečo sa to stalo? Mali sme byť spolu pár dní doma. Zalezení pod perinou popíjať čajíky a pozerať všakovaké filmy.

Chýbaš mi tu. Neskutočne mi tu chýbaš. Posteľ je bez teba moc veľká a prázno v srdci hlboké. Tečú mi slzy. Za dnešný deň som ich vyplakala nespočet. Už pri myšlienke na to, čo mohlo byť mi je smutno.

Stalo sa nám nemožné. Neexistuje to. Nechcem to a nedovolím, aby sa to opakovalo.

Vráť sa mi čo najrýchlejšie.

Ukladáš sa na spánok v nemocnici a ja so žiaľu a z pocitu viny píšem tento článok.

Milujem ťa.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lóra Lóra | Web | 28. října 2014 v 21:21 | Reagovat

Nový vzhled? Moc pěkný.

2 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 28. října 2014 v 22:02 | Reagovat

to pozadí máš naprosto skvělé ! :)
četla jsem první odstavec, a musela jsem prostě číst dál a dál a dál.. uplně mě to pohltilo, jak popisuješ tu párty, co všechno si udělala (chápu to dobře, že se to stalo doopravdy, že?)
tývade... já bych se cítila bezmocně, kdyby někdo předemnou zkolaboval na zem..a ještě tomu, když by to byl přítel.. já bych řvala jak želva.. stejně jako ty.
týjo, je to pravdivý příběh :O páni... obdivuji tě jak nádherně jsi popsala každou chvíli, každý ten pocit.. je strašně krásné vidět, jak v  tomto článku vyzařuje láska, kterou k němu máš :) je hezký, jak si se zachovala .. vlastně je to nádherný všechno, jak píšeš, jak ho miluješ a v té nemocnici. Musím říct, že jsi statečná  :) doufám, že bude všechno v pořádku a ty budeš šťastná, že máš svého přítele doma !! :)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 28. října 2014 v 22:06 | Reagovat

Líbí se mi ta fotka. Moc.

4 Arin Arin | 28. října 2014 v 22:15 | Reagovat

Lidi co komentujou fotku a nový pozadí by si měli vypíchnout oči vidličkou, protože jim stejně k ničemu nejsou.

5 Princezna Glitch プリンセスグリッチ Princezna Glitch プリンセスグリッチ | Web | 28. října 2014 v 23:43 | Reagovat

Omluv mě, že opět nekomentuji k článku. :D

Však ono mu taky 16 je. :D :D

Samozřejmě, nosit brýle jen tak na parádu je docela na pěst, ale kdyby to jinak nešlo. :/ :/

6 Holy Holy | Web | 29. října 2014 v 0:18 | Reagovat

Páni..je hrozné že to říkám, ale tenhle článek mě neskutečně chytl a musela sem číst a číst.. nevím co bych dělala, ale asi bych se zachovala jako ty..
tu doktorku absolutně nechápu... kruci tak mají pomoct tomu kdo volá a je jedno z jakého duvodu hlavně aby mu bylo dobře..
a neboj brzy se vrátí a kakao udělá...:)

7 stuprum stuprum | Web | 29. října 2014 v 2:33 | Reagovat

Za článek posílám vzdušnou čarou srdíčko. :)

8 Pauline Sparrow Pauline Sparrow | E-mail | Web | 29. října 2014 v 8:02 | Reagovat

Asi jsem to úplně nepochopila, ale s čistým svědomím můžu říct že jsem to dočetla. Nedokázala jsem přestat číst:D:).

9 Cornelie Katniss Mandy Cornelie Katniss Mandy | Web | 29. října 2014 v 8:29 | Reagovat

Koukám, že když řeknu, že jsem nemohla přestat číst, řeknu jen to stejný co několik lidí přede mnou...
Ale to je teď jedno. Bylo to hrozně smutný a ...prostě...nevím jak to říct...
Všechno bude v pořádku, uvidíš!

10 steel32 steel32 | Web | 29. října 2014 v 9:59 | Reagovat

souhlasim se všema předemnou, že se od toho vážně nedalo odtrhnout! :D
je to d.o.k.o.n.a.l.ý!
ten příběh, jak je to napsaný prostě, je to krásný a smutný zároveň! a ještě se to tak úžasně čte!
máš fakt talent! :d

11 Charlotte Charlotte | Web | 29. října 2014 v 10:02 | Reagovat

ano,twiggy je puvodcem tehletech hubenych modelek, ale ona to odstartovala neumyslne a sama ted proti tomu bojuje:) me se ale libi i pres to, jak je vychrtla :D
jinak tenhle clanek je fakt pecka:O krasny:)

12 pavel pavel | Web | 29. října 2014 v 10:18 | Reagovat

Ta fotka je nádherná a príbeh krásne ctivý. :)

13 Kubi Kubi | Web | 29. října 2014 v 10:36 | Reagovat

Páni! Tak to je opravdu úžasný příběh! Jsi fakt dobrá!:O
Kakaový závin bych si taky dala:3 xD Jo, já jsem ujetá na takové obrázky xD Děkuji:) A život mám teď nějaký akční no xD

14 Beatricia Beatricia | Web | 29. října 2014 v 10:48 | Reagovat

Je to nádherně podaný kus života, který není vždycky lehký. Napsala jsi to znamenitě, minutu po minutě. Je to čtivé a burcující. Pět hvězdiček je málo. Proto zde ********************************************
Layout je stylový, moc se mi líbí. ☼☼☼

15 Sarah Sarah | Web | 29. října 2014 v 11:25 | Reagovat

Je to nádherně napsaný :O :3
Sice je to strašně smutný..ale i tak se to dobře četlo :O :

16 Anidea Anidea | E-mail | Web | 29. října 2014 v 11:50 | Reagovat

Četla jsem jedním dechem. Fikce? Skutečnost? Ať je to jak chce, máš smutné srdce... A moc zajímavý blog.

17 L. L. | Web | 29. října 2014 v 12:19 | Reagovat

jak ja miluju ten slovensky jazyk!!:3

18 Ginny . Ginny . | Web | 29. října 2014 v 12:37 | Reagovat

Píšeš hrozně zajímavě ,
ale teď nevim, jestli je to povídka , nebo se ti to opravdu stalo .
Každopádně jo , ty léta mládí kdy se opíjíme, kouříme a děláme blbosti si zažije každej .
Ale když to potom skončí špatně ,
člověk si řiká , jestli to za to vůbec stálo ..

19 Jana Jana | Web | 29. října 2014 v 12:53 | Reagovat

Nevím, jestli je to povídka, nebo skutečnost. Píšeš hezky, ale pokud je to skutečnost, tak věřím, že už příště budete oba opatrnější...

20 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. října 2014 v 12:57 | Reagovat

těš se na článek o čajích:)

21 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. října 2014 v 12:59 | Reagovat

Taky mi dává zabrat rozeznat zda je to skutečnost nebo jen fikce. Ale je to moc opravdivě živě napsané, že by se člověk ani nedivil, kdybych to bylo skutečné.

22 Barbara Parker Barbara Parker | Web | 29. října 2014 v 13:59 | Reagovat

Taky mám trošku problém jako ostatní rozeznat jestli je to skutečné nebo ne, ale musím říct že když jsem to četla, tak mi běhal mráz po zádech, je to úžasně napsané!:)

23 Elis Elis | Web | 29. října 2014 v 14:00 | Reagovat

Úžasné, výstižnější slovo nemohu najít. píšeš moc krásně .....

24 Miss Psycho Miss Psycho | Web | 29. října 2014 v 14:00 | Reagovat

Ľudia si hovoria že im sa to stať nemôže. Že je to len vo filmoch. Je to fakt šok keď sa niečo podobné stane v tvojom živote. Dúfam že budeš v poriadku

25 Orida Orida | Web | 29. října 2014 v 14:01 | Reagovat

[16]:

[18]:

[19]:

[21]:

[22]:

Všetko sa to stalo presne tak ako je napísané.

26 Veronica.Mathers Veronica.Mathers | Web | 29. října 2014 v 14:08 | Reagovat

Taky si myslím :D já jsem stydlín a v Praze dostydlim :D doufam

27 Rezzy Rezzy | Web | 29. října 2014 v 15:04 | Reagovat

Ty brďo, je to skvěle napsané, nemohla jsem přestat číst, ale samozřejmě ti takový zážitek vůbec nezávidím...

28 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 29. října 2014 v 15:19 | Reagovat

Nechápem, ako si mohla zachytiť všetky tieto pocity a tak krásne ich preniesť sem na blog...
Je to veľmi smutný článok a nechápem, ako si to vôbec dokázala napísať, podeliť sa o to s nami. A ešte to napísať tak, aby nás to všetkých úplne pohltilo, akoby sme tam boli a prežívali všetko s tebou.
Keby sa niečo podobné asi stane mne, nič by som si z toho nepamätala.
Hoc je to naozaj nezávideniahodný zážitok, patrí ti môj obdiv a skrátka smekám. Verím, že všetko dobre skončí. Musí. Držím palce!

29 Starli Starli | Web | 29. října 2014 v 16:08 | Reagovat

Píšeš opravdu nádherně, je až neuvěřitelné jak dobře umíš popsat všechny pocity!
Smekám!

30 Kelly145 Kelly145 | Web | 29. října 2014 v 16:23 | Reagovat

Jeeee nový des! Krásny... Rada čítam to čo napíšeš páči sa mi to a zároveň je to aj pre mńa inšpiráciou :) PS. Nespriatelíme?

31 Ježurka Ježurka | Web | 29. října 2014 v 17:09 | Reagovat

I o tom je život, nádherně jsi to popsala, jestli to v téhle situaci mohu říct. Jsem ráda, že vše dobře dopadlo.

32 Lůc z Knižního světa Lůc z Knižního světa | Web | 29. října 2014 v 20:59 | Reagovat

:O To se ti stalo? Jestli ano je to fakt smutný a musí to být muka. Ale napsala si to úplně dokonale, máš vážně talent!! Si v tom fakt úžasná!! :O Umíš tak skvěle popisovat pocity a používat slova, to je neskutečné! Jako by to psala nějaká slavná spisovatelka :D Fakt smekám před tvým talentem, myslím si že si úžasná v psaní příběhů...:-) Nechtěla by si spřátelit? :-)

33 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 31. října 2014 v 11:37 | Reagovat

fúúha, úžasne si to napísala, ale prežiť to v skutočnosti by som nepriala nikomu. Dúfam, že bude tvoja láska čoskoro v poriadku.. :)

34 Hermi Hermi | Web | 1. listopadu 2014 v 16:07 | Reagovat

To je úžasně depresivní a smutné. Je mi tě moc líto, že se ti něco takového stalo, ale moc pěkný článek.

35 Rogue Rogue | Web | 4. listopadu 2014 v 12:53 | Reagovat

To je napsáno opravdu s velkým citem, skoro jsem při psaní zadržovala dech!

36 LM LM | E-mail | Web | 7. září 2017 v 21:55 | Reagovat

To je dosť dojemný článok, je z neho cítiť mnoho emócií, krásne :)

37 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 8. září 2017 v 11:19 | Reagovat

:( To bolo tak dojemné...*uplakaná sayka*
Nádherne napísané, v každom slove je emócia, všetko dokonalo opísané, až z toho jemne mrazilo. Proste úplne krásne. Hoc príbeh smutný, všetky slová boli vybrané úžasne. Skvelý článok :)

38 Cecílie Cecílie | Web | 26. září 2017 v 18:04 | Reagovat

Skutečnost nebo realita? Ráda vím, na čem jsem. Hodně emotivní v každém případě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama